Původní vojenský hřbitov, který stál nedaleko od Invalidovny, byl založen brzy po jejím zbudování, zřejmě již v roce 1735. Pohřbívali se zde nejen váleční vysloužilci s rodinami, kteří zemřeli na Invalidovně, ale také zemřelí z pražských vojenských lazaretů. Hřbitov byl umístěn pod vrchem Vítkov, přibližně mezi dnešní ulicí Korybutova a Pernerova, od budovy Invalidovny byl vzdálen přibližně 300 m. Karlínský hřbitov byl rozčleněn do několika oddílů tak, aby vojenská hierarchie byla dodržena i na místě posledního odpočinku. Existovalo tedy zvlášť oddělení pro mužstvo a důstojníky, mezi které byl vložen hřbitov evangelický (helvétský a luteránský), založený v roce 1784. Jeho předchůdcem byla krypta k pohřbívání nekatolických důstojníků a hřbitůvek kolem ní. Helvétský a luteránský hřbitov sloužil pro pohřby členů pražského německého, později i českého evangelického sboru. Celková plocha karlínského hřbitova, který se rozkládal na nepravidelném půdorysu, činila cca 180 x 60 m.

Kromě vojenských invalidů, jejich rodin a vojenské posádky, zde nalezli svůj poslední odpočinek i vojáci cizí národnosti. Mezi jinými například velké množství francouzských, saských a bavorských vojáků, kteří zemřeli ve válce o rakouské dědictví z let 1740 – 1745. Za napoleonských válek, kdy Invalidovna sloužila také jako válečný lazaret, logicky vzrostl i počet pohřbů. Máme zprávy o tom, že od konce září do začátku prosince 1813 zemřelo v pražských nemocnicích a lazaretech 3 486 vojáků a víme, že někteří z nich byli pochováni zde ve společných hrobech. Historii hřbitova ukončila až povodeň z roku 1890, která zaplavila Invalidovnu i blízké pohřebiště. Uvědomme si, že koryto Vltavy bylo tehdy jinde než dnes, mnohem blíže starému Karlínu. Roku 1894 bylo tedy rozhodnuto o zrušení karlínského hřbitova poničeného povodní a transferu některých ostatků i náhrobků na Olšany. Mezi lety 1906 – 1911 karlínská obec pozemky zrušeného hřbitova vykoupila a později prodala akciové společnosti Breitfeld a Daněk (později ČKD) k rozšíření továrny.

Přenesené náhrobky nebyly umístěny společně na jednom místě, dnes je můžeme najít po celé ploše Olšanských hřbitovů, i na samostatně ohrazeném evangelickém hřbitově ve Strašnicích (Vinohradská třída), kde je pohřbena i rodina Breitfeldů. Mezi prvními byly z Karlína přesunuty hroby Pavla Josefa Šafaříka a Augustina Smetany na nově zřízený II. občanský hřbitov (roh ul. Želivského a Vinohradské třídy).  K umělecky cenným náhrobkům patří i pomník malířské rodiny Piepenhagenů (krajinář August Bedřich s dcerami Charlottou  a Louisou). Autorem jejich náhrobku se sedícím andělem, malířskou paletou a štětcem, je sochař Tomáš Seidan, který tvořil sochy i pro pražské Rudolfinum. Originál se nachází v lapidáriu kaple sv. Václava na Vinohradském hřbitově.

Do dnešních dnů zůstala z karlínského hřbitova zachována jen čtvercová kaple Panny Marie, kolem níž je vybudován odpočinkový park. Ještě před několika lety však situace vypadala zcela jinak. Na nevzhledné ploše ohrazené pletivem stála tato kaple, obestavěná provizorními přístřešky. Uvnitř byl umístěn dieselagregát, zajišťující oběh topného média okolním halám ČKD. Při povodních v roce 2002 byla kaple až po střechu zatopena a téměř ještě rok poté chátrala, než došlo k její opravě. 

V souvislosti se stavbou administrativní budovy Butterfly Karlín zde proběhl rozsáhlý archeologický průzkum a vyzvednuté ostatky byly v roce 2016 přeneseny na pietní místo Olšanských hřbitovů, které „střeží“ karlínský fyzilír. Nově zřízené místo piety se již nenachází na čestném vojenském pohřebišti, ale poblíž zdi obchodního centra Flora (hřbitov IV., odd 9). Jde o náhrobek v podobě vojáka životní velikosti, ve fyzilírské uniformě, vypracované do posledního detailu. Asi jen znalci vojenské historie vědí, kdo byli fyzilíři – jednalo se o vojáky řadové pěchoty, ozbrojené puškou ( z francouzského fussilier, fusil = mušketa). Pomník je doplněn nápisy v rodné řeči těch, kteří jsou zde pochováni, tedy v češtině, francouzštině, ruštině a němčině:  „Zde leží tělesné ostatky vojáků, exhumované ze zrušených vojenských   a evangelických hřbitovů v Karlíně L.P. MMXVI“. Originál sochy je nyní umístěn v kapli sv. Václava na Vinohradském hřbitově.

Mezi umělecky cenné náhrobky z karlínského hřbitova patří i památník ruským vojákům, který věnoval car Alexandr I. Tento pomník byl i s ostatky v roce 1906 transferován na I. obecní hřbitov na Olšanech a po konci druhé světové války přeložen na Čestné pohřebiště rudoarmějců, kde jej můžete spatřit dodnes. Čtyřicet pět ruských důstojníků zemřelo po bitvě u Drážďan (26. – 27. 8. 1813) a Chlumce (Kulmu, 29. – 30. 8. 1813), kdy byly Napoleonem poraženy armády Rakouska, Ruska a Pruska. Na desce památníku jsou vypsána jména a hodnosti důstojníků  (1 podplukovník, 2 majoři, 3 rytmistři a kapitáni, 4 štábní kapitáni, 8 nadporučíků, 12 podporučíků, 2 korneti a 13 praporčíků).

Olšanské hřbitovy, kam byly převezeny hroby i ostatky z karlínského hřbitova, jsou svojí rozlohou přes 50 ha největším pohřebištěm v České republice. Pozemky nejstarší části hřbitova, které se nachází u dnešního Olšanského náměstí, zakoupila pražská obec v roce 1558 na území staré osady Wolšany. Po velké morové epidemii, která postihla Prahu v roce 1680, se zde začalo hromadně pohřbívat a ještě téhož roku byl postaven kostel, zasvěcený protimorovému patronu sv. Rochovi. Architektem stavby oválného půdorysu byl s  největší pravděpodobností Jean Baptiste Mathey. Nad vstupem do kostela je osazena kartuš se staroměstským znakem a nápisem „S.P.Q. A. U. P. EX VOTO EREXIT ANNO MDCLXXX“  (tedy Městská rada a lid Starého Města pražského zbudovali roku 1680). Na podobu Olšanských hřbitovů měl velký vliv také dekret Josefa II. z roku 1787, který zakazoval pohřbívat mrtvé uvnitř městských hradeb a určil, že zde bude ústřední pohřebiště pro pravobřežní pražské čtvrti. K poslednímu velkému rozšíření komplexu došlo v roce 1917, kdy byl slavnostně otevřen II. obecní hřbitov (u dnešních ulic Želivského a U nákladového nádraží). Po druhé světové válce přibyla také rozsáhlá čestná vojenská pohřebiště, na kterých byl několik let umístěn i výše zmiňovaný karlínský fyzilír.

Text: PhDr. Kateřina Dryáková, foto autorka (pokud není uvedeno jinak).

Další použité prameny:

MICHÁLKOVI, Irena a Ladislav: Zaniklé pražské vojenské hřbitovy. Praha, 2008

MÍKA, Zdeněk: Karlín: nejstarší předměstí Prahy. Muzeum hl. m. Prahy, Praha, 2011 (zdroj reprodukce litografie karlínského hřbitova)

Kovařík, Petr: Klíč k pražským hřbitovům. NLN, Praha 2001

https://czumalo.wordpress.com/2013/01/07/karlinske-hrbitovy/

http://www.hrbitovy-adopce.cz/neadoptovane-hroby/441-augustin-smetana.html

https://www.primaplana.cz/news/josefinsky-fyzilir-strezi-ostatky-vojaku-ze-zrusenych-karlinskych-hrbitovu/

http://www.hrbitovy-adopce.cz/adoptovane-hroby/147-augustin-charlotta-a-louisa-piepenhagenovi.html